Proč mít schránku

Teorie tří časových horizontů

Abych to měl jednodušší s psaním (a vy snazší a srozumitelnější při čtení), dovolím si na úvod formulovat pracovní teorii tří časových horizontů, která se týká života elektronických dokumentů. Je to hlavně kvůli terminologii, která mi pak umožní snadněji sdělit, kde vidím hlavní změny.

Nuže tedy:

• Časovým horizontem A nechť je doba od vytvoření elektronického podpisu (či elektronické značky) na dokumentu do skončení platnosti certifikátu, na kterém je tento elektronický podpis (značka) založen. Je to časový horizont velmi krátkodobý, maximálně v délce  jednoho roku. Podstatné je pro něj to, že v tomto časovém horizontu je možné ověřit platnost elektronického podpisu (provést všechny úkony, které jsou k tomu potřebné), a to i v případě, že dokument není opatřen kvalifikovaným časovým razítkem.
• Časovým horizontem B nechť je doba od ukončení platnosti certifikátu (ať již řádný uplynutím či předčasným zneplatněním) do doby, kdy je reálně možné vypočítat kolizní dokument. Délku tohoto časového horizontu (přesněji: jeho konec) dnes neznáme, a i jakékoli odhady jsou těžké. Víme jen, že dříve či později i tento časový horizont skončí. Charakteristické pro tento horizont je to, že bez dalších opatření (například bez časového razítka či posloupnosti razítek, případně nějakého dostatečně důvěryhodného dokladu o předchozím ověření platnosti podpisu) již nemusíme být  schopni ověřit platnost elektronického podpisu (či značky) na dokumentu. To proto, že nemusí být možné provést všechny úkony, potřebné k ověření platnosti (což ale zákon explicitně požaduje) – a v důsledku toho nám příjemce může takovýto dokument odmítnout akceptovat. Na druhou stranu se ještě nemusíme bát toho, že by někdo vypočítal kolizní dokument (tj. jiný dokument se stejným otiskem). A tak hlavní otázka, kterou je v tomto časovém horizontu třeba řešit, zní: jak prokázat, že jde stále o „ten pravý dokument“, a jak přimět příjemce, aby ho akceptoval?
• Časovým horizontem C nechť je doba po skončení horizontu B. Tedy doba, kdy již je možné reálně vypočítat kolizní zprávu ke konkrétnímu dokumentu (ke kterému je tento horizont vztažen). Přesněji: je obecně možné vypočítat více různých kolizních zpráv (protože těch je obecně nekonečně mnoho). A tak v tomto časovém horizontu je zcela zásadní otázkou rozlišení toho, který z celé množiny vzájemně kolizních dokumentů (které všechny vykazují stejný elektronický podpis či značku) je „tím pravým“.

Teď již zpět k hodnocení vývoje kolem datových schránek: dovolím si vyjádřit názor, že datové schránky byly spuštěny (k 1.7.2009 i k 1.11.2009) pouze se zohledněním časového horizontu A. Všechno, od legislativy přes doporučené pracovní postupy až po veškeré PR, počítalo pouze s tímto krátkodobým časovým horizontem.